The Bliss - Gabbatha (2011)

Nečekaně kvalitní, debutová nahrávka z řeckých Athén, beroucí si to nejlepší z grunge, hard rocku, stoneru a progrese. Desku rozbalí hned nejdivočejší a nejšpinavější Zakupletska, kde ve vyklidněných pasážích kapela jasně ukazuje hudební vliv kultovních TOOL. Ti už potom jasně vládnou celé desce, která se přelévá od meditativnějších instrumentálek k naléhavějším polohám garážovější tvorby, za což můžou především pěvecké asociace na Lane Staleyho z Alice in Chains.  Přestože inspirace legendami je tady na první poslech evidentní, deska je natolik suverénní ve své propracovanosti, že na nějaký plagiát si ani nevzpomenete. Ta hudba vás prostě dostane. Od dob 10,000 Days tu takové album navíc chybělo. Silně podmanivá a návyková věc.

Hidden Orchestra - Night Walks (2010)

Pětice výtečných hudebníků předvádí pod taktovkou producenta a multiinstrumentalisty Jona Achesona fantastický mix klasickou hudbou podbarveného downtempa, nu-jazzu a ambientu, který v únoru 2012 uhranul  pražský Akropolis.. Deska je vcelku nenápadná, zato k dokonalosti vypiplaná nahrávka, která na živo bere dech. Nemělo chybu.

Žánrová spřízněnost: The Cinematic Orchestra, Esbjörn Svensson Trio, Skalpel, DJ Food, Floex, Erik Truffaz...

Zola Jesus- Conatus (2011)

Velice mladá a velice talentovaná, ruskoamerická umělkyně Zola Jesus na svém třetím a nejlepším albu konečně naplno prokázala veškerý svůj potenciál a potvrdila svůj statut jedné z nejzajímavějších ikon současné alternativy. Schopnost vytvořit  velkolepou, přesto skromnou, citlivou a přesto chladnou, temnou a přesto nenucenou atmosféru, která do člověka vpluje s jistou napdřirozeností, to je její genialita a trademark. Zola Jesus má hudbu založenou na elektronickém minimalismu,  s velkým důrazem na svůj mystický hlasový projev. Witch-house, dream pop, osmdesátková elektronika, to jsou škatule přesně padnoucí a přesto krátké.  Zola Jesus posouvá dobře známou hudbu kousek jiným směrem a stává se tak  úspěšnou součástí hudebního a pop-kulturního vývoje. Doporučeno jednoduše všem.

Sungrazer - Sungrazer (2010)

Holandská trojka valící teprve od roku 2009 a přesto schopna vypustit dvě velice solidní alba, přičemž eponymní debut je jedna z nejlépe odehraných věcí, jaké jsem v žánru měl tu možnost slyšet.  Poměrně svěží stoner, načichlý kraut rockem a obalený lehce zasněnou atmosférou vesmírné psychedelie,  nenuceně gradující i k špinavostem typu praotců žánru, kultovních Kyuss.  Pecka IF s působivým klipem tentokrát skutečně stojí za to.

Zodiac - Demo 2011

Progresivní stoner nejvyšší jakosti. Moderně pojatý, pohodový oldschool a hodně slibná kapela do budoucna. Těhle pět skladeb se rovná pět výtečných, skromných pecek, který katapultujou tyhle mládece hned na špici pomyslného subžánru.  V zakouřeném, upoceném klubu si nedokážu představit lepší muziku. Nula procent nudy a spokojenost bezmála za pět hvězd. 

Muži, kteří nenávidí ženy (2011)

Americká verze konečně v kinech, adaptována jedním z nejschopnějších režisérů současnosti Davidem Fincherem ( Klub rváčů, Sedm..) Hlavní hvězdou je zde testosteronová gorila Daniel Craig a především - Rooney Mara coby Lisbeth Salanderová. Autor vynikajícího soundtracku je stejně jako u předchozího Fincherova díla, The Social Network,  Atticus Ross a Trent Reznor.

 Je možná trochu škoda, že tak nabitou sestavu nepoužije Fincher pro adaptaci něčeho originálnějšího, než je švédská trilogie Milennium. I tak jde ale patrně o jednu z nejvýznamějších filmových událostí roku.

Najdi pět rozdílů...