Uncle Acid and the Deadbeats - Blood Lust (2011)

 Jakási trojka z britských ostrovů inspirovaná sedmdesátkovou acid psychedelií a údajně i klasickým stoner/doomem. Zároveň partička hraje se správným garážovým zvukem , groovy odpichem a poměrně přístupně, třeba i  pro fandy klubových mejnstrýmů typu Black Rebel Motorcycle Club. Podobně je to však i s originalitou, v zásadě jde o řemelně zvládnuté, sympatické retro se zajímavým zvukem. Poslech Uncle Acid and the Beats mi tak připomíná módu neo-psychedelie, teď docela populární v Americe a v různých undegroundech. Takový věci můžu.

Agent Provocateur - Where the Wild Things Are (1997)

Elektronická deska na úrovni nějaké té lokální scény, připomínající méně experimentální Apollo 440 s ženským vokálem a Asian Dub Foundation bez etnických vlivů, s inklinací k industriálu, potažmo EBM. Pumpování dynamických beatů + kytarovej doplněk, tu a tam nějaké sólíčko, tohle je muzika z doby kdy frčeli Junkie XL, Prodigy, nebo Fatboy Slim. a je to slyšet. Úvodní pecka Red Tape se objevila i na soundtracku k americkému remaku filmu Šakal. Spíše energická odreagovačka.

The Coathangers Larceny & Old Lace (2011)

Teď pro odreagování trocha riot grls a jejich punkovatýho blbnutí. Těmhle holkám muzika slušně funguje,  je hezky (účelně) naivní a blouznivá, zároveň neurvalá, energická a zdravě vzteklá, zdánlivě zfetovaná, s přesahem do psychobilly a jinejch billy, s docela podobnou atmosférou.  U zúčastněných je jasná hudební vyzrálost a zkušenost, muziku berou vážně a ne jen jako potrhlost v rámci provokativního stylu. Podupávačka i pro kdejakej uschlej kořen.

A Storm of Light - As The Valley Of Death Becomes Us, Our Silver Memories Fade (2011)

  Bezútěšný, apokalyptický... introvertní kytarový bahno nejen pro ty, kteří se v něm rádi rochní. A Storm of Light jsou už nějaké to jméno, důstojní nástupci vzoru žánru, legendárních NEUROSIS, byť jejich syrové až brutální atmosféře nekonkurující.  Drtivé i tesknější kytarové bloky, masivní bicí, našedlou černotu dokreslující basa, klávesová atmoška a od minule nebývale stravitelný vokál Joshe Grahama, melodicky vyvážený v ideálním poměru hrubost/emotivnost, to vše gradující do harmonické, s citem skládané monumentální kompozice, nebývale přístupné i pro nezacíleného posluchače.  Desku obohatila řada hostů, mezi nimi například pověstná Jarboe nebo i Kim Thayil ze Soundgarden.  Post-metalové blivno zaslouženě vesrané mezi naprostou elitu z potemnělejších žánrů a jedna z desek roku 2011.

Long Distance Calling - LDC (2011)

 " Please, tell me: Why did you come to our planet"

 "Your planet?"

 "Yes, this is our planet!"

 "No, it is not!"

Post-rocková instrumentálka s atmosférou končin astrálních a bezútěšných. Gradace, katarze a další sračky..

Middle Class Rut - No Name, No Color (2010)

Teď trochu podbízivější, nátěrové odreagovačky v podobě dua Lopez/Stockham neboli Middle Class Rut (známí i jako MC Rut).  Deska vířící mladistvou energií s důrazem na emoce a nespoutanej, nicméně inteligentní hudební projev.  Výstižná je tahle citace z hudebního magazínu Kerrang!

 „Představte si bouřlivou okázalost Jane's Addiction kombinovanou s ryzím běsněním Rage Against The Machine. MC Rut dokazují to, co by v dvoučlenném obsazení němelo být vůbec možné,“

Sofa Surfers - Blindside (2010)

Rakouská kapela Sofa Surfers patří k velikánům na poli acid-dubem načichlého trip-hopu.  Nová tvorba je relativně přímočará, dynamická, někdy až frenetická, zatraceně temná řežba s jasným cílem; valit se na posluchače,podkopat iluzi jeho duševního klidu a vydolovat tu primitivnější, psychotičtější stránku nás samých.  Činí tak způsobem zatraceně návykovým.

Tame Impala - Innerspeak (2010)

Vysoce zajímavá záležitost z daleké Austrálie,  škatulkující dejme tomu jako "neo-psychedelic groove rock", s jedním, pozoruhodným albem na kontě.  Poměrně zdrogovaná hudba, spadající do vlny módních kapel typu MGMT nebo Klaxons, silně evokující mi britský rock-pop ve vzdálené napodobenině legendárních Blur. Solitude is Bliss je patrně nejzásadnější hitovka.

Ramona Falls - Intuit (2009)

Americké indie Ramona Falls je kapelou Brenta Knopfa, člena známějších "pop-artových" indiečkářů Menomena.  V RF naplno uplatňuje svůj nepopiratelný hudební talent a cit pro chytlavé, leč nevtíravé, originální melodie.  Debutová deska Intuit stojí za poslech od začátku do konce, za vrcholy alba ovšem právem patří klipové pecky " I Say Fever" a "Russia".

Peau - Première mue (2010)

Hodně jemná, trip-hopová deska jakési francouzské multi-umělkyně . Hypnotická, osobní hudební  zpověď vedená podmanivou francouštinou, kde každé skladba má svou unikátní, zasněnou povahu a kde nálady se přelévají na škále šedi od temnějších ke světlejším, s grácií a pozoruhodným citem pro každý detail.  Máme tady eponymní Première mue, která je až strojově odtažitá, "Enola Grey" zase dětsky bezstarostná a hravá, "Weather" tichá,usínací,  zatímco "An Apple Day" je naopak skladba kvetoucí a hřejivá, načež přichází bezmála jedna z nejtemnějších - "Litanie", v "Brathe" přijdu na řadu i noise-rocková pasáž.. a tak je to s celým albem.  Díky tomu deska ani na chvíli nenudí, posouvá se vpřed pozvolným tempem; nenápadná a skromná, zato spolehlivě podmaňující.